Giovanni Domenico Cassini
| Giovanni Domenico Cassini | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. června 1625 Perinaldo |
| Úmrtí | 14. září 1712 (ve věku 87 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Kostel Saint-Jacques-du-Haut-Pas (48°50′37″ s. š., 2°20′29″ v. d.) |
| Bydliště | Castle of Fillerval |
| Alma mater | kostel Ježíše a svatých Ambrože a Ondřeje (do 1644) Boloňská univerzita (od 1644) Panzano Observatory (od 1648) |
| Povolání | selenograf, zeměměřič, matematik, astronom, inženýr, astrolog a biolog |
| Zaměstnavatelé | Boloňská univerzita (1650–1669) Pařížská observatoř (1669–1712) |
| Ocenění | člen Královské společnosti (1672) |
| Choť | Geneviève de Laistre (od 1674)[1] |
| Děti | Jacques Cassini |
| Rod | Cassini |
| Příbuzní | César-François Cassini de Thury (vnuk) Jean Cassini (pravnuk) Henri Cassini (prapravnuk) |
| Funkce | ředitel (Pařížská observatoř; 1671–1712) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giovanni Domenico Cassini (8. června 1625 Perinaldo, Janovská republika – 14. září 1712 Paříž) byl italsko-francouzský astronom a inženýr. Narodil se v Perinaldu v Janovské republice.
Astronomie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1644 Cassini začal působit jako asistent na observatoři v Panzanu, a od roku 1648 až do 1669 zde pracoval jako astronom. V roce 1650 se stal profesorem na Univerzitě v Bologni a v roce 1671 byl jmenován ředitelem Pařížské observatoře. Beze zbytku se ztotožnil se svou novou vlastí a ve Francii a okolních zemích je známý jako Jean-Dominique Cassini.
Společně s Hookem je Cassinimu připisován objev Velké rudé skvrny na Jupiteru (kolem roku 1665). Cassini jako první spatřil čtyři Saturnovy měsíce a objevil také Cassiniho dělení (1675).[2] Kolem roku 1690 Cassini jako první pozoroval diferenciální rotaci Jupiterovy atmosféry.
V roce 1672 poslal svého kolegu Jeana Richera do Cayenne ve Francouzské Guyaně, zatímco sám zůstal v Paříži. Oba dělali současná pozorování Marsu, našli jeho paralaxu a odvodili jeho vzdálenost. Toto měření poprvé ukázalo skutečné vzdálenosti ve sluneční soustavě.
Cassini také jako první uskutečnil měření zeměpisné délky metodou navrženou Galileem, použitím zatmění Jupiterových měsíců jako hodin.
Astrologie
[editovat | editovat zdroj]Když se ve svém mládí nadchl pro nebesa, spíše ho zajímala astrologie než astronomie. Později se ve svém životě zaměřil téměř výhradně na astronomii a jak se stále více zapojoval do vědecké revoluce a pěstoval racionální myšlení, začal astrologii kritizovat. V mládí studoval astrologii velmi intenzívně a načerpal v tomto oboru rozsáhlé znalosti; je kuriózní, že právě ty ho vedly k rozhodnutí stát se spíše astronomem.
V roce 1644 senátor Bologne Marquis Cornelio Malvasia, který se velmi zajímal o astrologii, pozval do Bologne Cassiniho a nabídl mu místo v observatoři v Panzanu, která se právě stavěla. Spolu s ostatními trávil většinu času počítáním nových, lepších a přesnějších efemerid pro astrologické účely za použití rychle se rozvíjejících astronomických metod a nástrojů té doby.
Roku 1669 se Cassini přestěhoval do Francie a díky grantu Ludvíka XIV. Francouzského mohl založit Pařížskou observatoř, která byla otevřena v roce 1671. Cassini zůstal jejím ředitelem až do konce své kariéry, do své smrti v roce 1712. Přestože ve Francii Cassini sloužil po 41 let jako královský astronom/astrolog Ludvíka XIV. Francouzského („Krále Slunce“), ve své dvojité roli drtivou většinu času věnoval astronomii; astrologii, kterou tak intenzivně studoval v mládí, zanedbával.
Inženýrství
[editovat | editovat zdroj]Papež Klement IX. najal Cassiniho na stavbu opevnění a regulaci koryta řeky Pád na ochranu před záplavami.
Pojmenováno po Cassinim
[editovat | editovat zdroj]- Mise Cassini-Huygens k Saturnu
- Cassiniho dělení prstenců Saturnu
- Cassini Regio, temná oblast na měsíci Japetus
- Cassiniho kráter na Marsu
- Cassiniho kráter na Měsíci [3][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MacTutor History of Mathematics archive.
- ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Aristillus, str. 50, č. mapového listu 12, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Cassini on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Domenico Cassini na Wikimedia Commons
